Zahájili jsme víny z tradiční žernosecké odrůdy Müller-Thurgau. První bylo z loňské sklizně, zemské víno s ovocnou vůní (jablko, hruška). V chuti ovocné s náznakem květin, spíše tenčí s pikantním závěrem.
Rovněž zemská „Milerka” ze sklizně 2014 byla sice v těle o něco plnější, ale díky poměrně komplikovanému ročníku (řekl bych „penicilínovému”), a také vzhledem k ročnímu zrání v dubovém sudu, poněkud ztratila charakteristickou svěží ovocnost a květinové tóny. Víno bylo výrazně pikantní, ale málo „veselé”.
Podstatně více mi chutnal žernosecký MOPR 2015 v zemském zatřídění, tedy Muškát moravský. České vydání moravské odrůdy trochu překvapilo výraznosti vůně, kde jsem kromě očekávaných citrusů a muškátu cítil také výrazné tóny černého rybízu. A to platí i o měkce pikantní a svěží chuti s grepovou koncovkou.
Ještě více mi chutnalo Rulandské bílé 2015, výrazně suché víno s poměrně bohatou vůní jižního ovoce. Chuť měkce ovocná, uhlazená, nazrálejší s jemně pikantní koncovkou.
Srovnatelné s ním bylo pro mne Rulandské šedé 2015 v pozdním sběru. Ještě o malinko sušší, výrazně ovocná vůně s převahou jižních plodů včetně banánu. V chuti plnější, tělo zakulacené, bohaté na nazrálé ovoce, především světlé peckoviny. Aromatika byla o poznání výraznější, než jsem očekával.
Zemská Pálava 2015 byla pro mne nejlepším vínem večera. Ještě suché víno s vyšším zbytkovým cukrem (6 g/l) vonělo po jemně kořenitých citrusech. V chuti téměř identické, šťavnaté, jen malinko nasládlé a příjemně pikantní. Přímo osvěžující víno!
Aurelius 2015 v pozdním sběru byl trošku utlumenější. Polosuché víno s bohatým alkoholem (15 %) vonělo po světlém ovoci v lehkém minerálním závoji. V chuti bylo nasládlejší, spíše ovocně-květinové, uhlazené a decentně kořenité. Proti Pálavě byl Aurelius méně živý a jen lehce pikantní.
Chutnalo mi suché Zweigeltrebe rosé 2015, zemské víno s jemně ovocnou a decentně minerální vůní. V chuti tmavé peckoviny, jemné, ale pikantní v lehounce zakulaceném těle.
Následovalo poněkud kontroverzní Svatovavřinecké 2014, zemské víno, které zrálo rok v akátovém sudu (600 l). Hned na počátku jsem hlásil, že ve vůni cítím něco jako spálený střelný prach, a nebyl jsem sám. Toto aroma pomalu zmizelo, zůstaly výrazně kořenité tmavé peckoviny. Nevím, zda surovina byla ideální pro zrání v akátu, nicméně chuťově bylo víno dost problematické, cítil jsem jisté cizorodé látky, které nedokážu přesně popsat. Možná, že by delší dekantace vínu trochu pomohla, jen se obávám, zda sud jen poněkud překrýval jistá rezidua ve víně po ne zcela zdravých hroznech. Mohu se mýlit, ale víno mi rozhodně nechutnalo. A také celému „vrcholovému týmu”.
Každopádně chuť jsem si srovnal posledním vzorkem, což bylo likérové víno Tergus z odrůdy Dornfelder. Pěkná ukázka dolihovaného vína „portského typu”, v němž byla zachována jeho ovocnost a svým způsobem i odrůdový „”štych", a to přes 19 % alkoholu a 60 g/l zbytkového cukru. Potěšila také jeho příjemná pikantnost v koncovce.
Myslím, že premiéra se vydařila, a to nejen pokud jde o vína. Takže se můžeme těšit na další setkání s Mikulenkovými a jejich víny.
Početně téměř kompletní „vrcholový tým” bodoval vína z Velkých Žernosek takto: Tergus - 8,8 bodu (z 10 možných), Pálava 2015 - 8,7 b., Zweigeltrebe rosé 2015 a Rulandské bílé 2015 - 8,4 b., Aurelius 2015 a Rulandské šedé 2015 - 8,3 b., Muškát moravský 2015 - 8,1 b., Müller-Thurgau 2015 - 8 b., Müller-Thurgau 2014 - 7,8 b. a Svatovavřinecké 2014 - 6,5 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
