Neznám přesně technologie i styly těchto vín, včetně v poslední době tolik diskutovaného „oranžového”, budu tedy jen prezentovat moje bezprostřední pocity po jejich ochutnání.
Jan Flajšinger nám za aktivní asistence své manželky představil jedenáct vín z ročníků 2008 až 2014, přičemž všechna byla zemská s cukernatostí v moštu od 20,5 °NM do více než 24 °NM. Každé z nich by si podle mne zasloužilo minimálně půldenní provzdušnění, některé i více než den.
Prvním ochutnávaným vínem byl Ryzlink rýnský, výrazně suchý s bohatou kyselinou (8,6 g/l). Ve vůni se pomaleji otevíral, ale po krátkém zahřátí nabídl tóny květů a bylin (až do černého bezu), společně s dotykem medu. V chuti byly postupně cítit ovocně-medové tóny v plnějším, zakulaceném a měkce pikantním těle. Víno z popické viniční trati Sonberk zrálo v akátovém sudu na jemných kvasnicích.
Nádherný vývoj během necelých dvou hodin jsem zaznamenal u Neuburského 2013 z velmi staré vinice (65 let) v Židlochovicích (trať Vinohrádky). Suché víno (při zrodu mělo 10,5 g/l kyselin), nicméně po lehkém zahřátí a postupném okysličování již nepůsobilo dramaticky suše. Z vůně, kde převládaly ovocně-medové tóny se postupně vytrácel i oxidativní „štych”. V chuti nakonec převládlo světlé ovoce, květiny a jemné stopa dřeva černého bezu. A nakonec v pikantní dochuti také meruňka! U takových vín na začátku nikdy nevíte, jak vám budou chutnat u dna láhve. Dvanáct hodin se nakvášely celé hrozny včetně třapin, víno zrálo v akátovém sudu. Nesmírně zajímavý a živý produkt.
Neméně zajímavým vývojem během krátké doby ochutnávky prošlo Rulandské šedé 2012 (cukernatost moštu 23,5 °NM) z křepické viniční trati Novosady. Opět zřetelně suché víno s pěknou a neustálé vzrůstající vůní po nazrálém světlém ovoci a medu, ale i s postupným mizením oxidativních tónů. Chuť identická, výrazná s pikantní a šťavnatou koncovkou. Pro mne asi nejpříjemnější víno večera.
Na jeho úrovni, a s poměrně stejných vývojem během degustace, bylo Chardonnay 2012 (23,5 °NM) z popické vinice Sonberk. Bohatá vůně, která se stále výrazněji otevírala. Cítil jsem lehce máslové světlé ovoce, med, ořechy, a také něco na způsob botrytidy. Vše obdobné pak ve šťavnaté a pěkně pikantní chuti - někdy po dvou hodinách. Za trpělivost se vám víno bohatě odmění.
O rok starší Chardonnay mělo trošku vyšší cukernatostí moštu (24,2 °NM), hrozny pocházely opět z popického Sonberku. Polosuché víno s vůní světlého ovoce, květů a bylin. V chuti však ke mně nebylo příliš vstřícné - méně ovocné, spíš hodně květin, bylin, minerálních a botrytických tónů s lehkou hořčinou. Výrazná pikantnost v závěru na patře poněkud zvýrazňovala oxidativní „štych”. Nepřešil jsem mu na chuť.
Následovalo víno, o kterém se hodně mluvilo - „oranžový" Ryzlink rýnský 2012 (hrozny z popického Sonberku). Cukernatost moštu na úrovni pozdního sběru, barva vína po dvou letech zrání lehce naoranžovělá. Vyrobeno bylo starým postupem, podobným „kachetinské metodě” v Gruzii. Tři týdny se macerovaly celé hrozny, 24 týdnů leželo na jemných kvasnicích a dále zrálo (až do současné doby) v akátovém sudu (100 litrový). A výsledek? Ve vůni jsem cítil něco na způsob bylinných kapek na průdušky. V chuti bylo cítit i ovoce, dále jižní koření (tymián?) a byliny. V těle suché, opravdu výrazně pikantní. Myslím, že potřebuje provětrávat minimálně celý den! Přiznám se, že je to zajímavé víno, ale pokud mi alespoň trochu chutnalo, pak to bylo spíše proto, že věřím v jeho mimořádnou prospěšnost zdraví. Nikdy jsem moc nemiloval chuť bylinných kapek, navíc bez cukru...
Následující „polotovar” v podobě „oranžového” Ryzlinku rýnského 2014 nebudu hodnotit pro jeho zatím miminkovské stadium. Za zmínku stojí vysoká botrytida (90 %). Ale konečná fáze tohoto vína je pro mne ve hvězdách. Bylo to vlastě jen srovnávací vzorek o vývoji „oranžády”.
Posledním bílým vínem večera bylo Rulandské šedé 2008 (23,2 °NM) z křepické vinice Novosady s tmavě nazlátlou barvou. Polosuché víno s vůní charakteristickou pro tokajská vína vyráběná tradičním způsobem - květy, med, ořechy, byliny a lehké oxidativní tóny. V poměrně bohaté chuti, která nemusí všem vyhovovat, stejně jako někomu nechutnají výrazně suchá sherry s vůní „flory”. Cítil jsem střídavě naleželé ovoce, květiny, vlašské ořechy, med i zelené tóny.
Prvním ze tří červených bylo André 2010 (20,5 °NM). Hrozny pocházely z viniční trati Červený vrch v Hrušovanech u Brna. Ve vůni lehce zemité tmavé ovoce. Ve výrazně pikantním (9,3 g/l kyselin) a poněkud štíhlejším těle jsem cítil lehce kořenité tmavé ovoce. Víno mne nezaujalo, působilo poněkud ploše. Vzal bych ho na milost pouze lehce nachlazené za horkých letních dnů.
O poznání vstřícnější bylo Zweigeltrebe 2008 (21 °NM) z křepické viniční trati Novosady. Ve vůni nazrálé tmavé ovoce s tóny charakteristickými pro některá jižní vína (já tomu říkám „bakelit”). V chuti směs tmavého ovoce, lehce kořenitého, a opět „bakelitový” závan. Na červené víno velmi suché a bohatě pikantní. Rovněž víno pro teplé letní večery.
Poněkud jiné bylo závěrečné Rulandské modré 2008 (cukernatost 21,2 °NM) ze stejné trati v Křepicích. Ve vůni vyzrálé tmavé ovoce, lehká stopa bylin a jemný oxidativní závoj, který se postupně ztrácel. V chuti hodně kořenité tmavé ovoce, tělo uhlazené, téměř jemné se zřetelnými tóny suchého sherry. Je to víno pro vybrané milovníky tohoto stylu.
Přiznám se, že obtížnější bylo pro mne degustovaná vína popisovat, než je společně s vinařem přechutnávat. Pocity při jejich ochutnávání jsou výrazné, sice ne vždy jen pozitivní, ale každopádně dobře zapamatovatelné. Ale jen obtížně popsatelné.
Nicméně trojice bílých vín - Neuburské 2013, Chardonnay 2012 a Rulandské šedé 2012 - mne velmi oslovila. Jen jsem si musel chvíli počkat.
A takto hodnotil vína Jana Flajšingera početně poněkud oslabený „vrcholový tým”: Chardonnay 2012 - 8,8 bodu (z 10 možných), Rulandské šedé 2012 - 8,7 b., Rulandské modré 2008 - 8,6 b., Ryzlink rýnský 2012 "oranžové" víno - 8,5 b., Neuburské 2013 a Zweigeltrebe 2008 - 8,4 b., Rulandské šedé 2008 - 8,3 b., Ryzlink rýnský 2013 - 8,1 b., André - 8 b. a Chardonnay 2011 - 7,9 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
