Z deseti vzorků bylo pět bílých, růžové Svatovavřinecké a čtyři červená - všechna z ročníku 2011. Vstupním byl Ryzlink vlašský v pozdním sběru, formálně suché víno s vyšším zbytkovým cukrem (7,6 g/l) a solidní kyselinou (6,2 g/l). Vůně ovocná s jemnou minerální stopou. V chuti nazrálé světlé ovoce, měkce pikantní se stopou lučních květin a trávy. Víno ze známé viniční trati Plotny mne trochu zaskočilo nečekaně tenčím tělem.

Výrazně sušší bylo Sylvánské zelené v kabinetním provedení (pouze 0,5 g/l zbytkového cukru) s vyšším alkoholem (13 %). Zde se nabízí kibicovat a říci, že lepší by byl o něco vyšší cukr a nižší kyselina. Ale to je teorie, která se v praxi ne vždy snadno prosazuje. Takže vůně výrazně ovocná se stopou bylin a květin. Rovněž tak suchá chuť, jen lehce zakulacená (snad alkoholem), ale trošku kratší s lehkým, malinko kořenitým závěrem.

Z bílých vín mi nejvíc chutnal Děvín v pozdním sběru, opět suché (jen 2 g/l zbytkového cukru), ale poměrně plné víno. Hezká, docela výrazná vůně (kombinace muškátových a ovocných tónů). V chuti ovocné a spíše tramínové tóny (jemné růže a bergamotová silice), plnější a lehounce nasládlé. Dochuť je měkce pikantní.

Příjemný, ale na můj vkus trošku méně pikantní byl Kerner v pozdním sběru. Polosuché víno (9,3 g/l zbytkového cukru) a poměrně nízká kyselina (pouze 4,7 g/l). Vůně příjemná, ovocně medová. V zakulacené, uhlazené a méně pikantní chuti se opět projevuje hezká kombinace ovoce v lehounkém medovém kabátku.

O fous výš bych postavil Aurelius v pozdním sběru. Polosuché víno (12 g/l zbytkového cukru), se zřetelnější kyselinou (6,8 g/l). Příjemná vůně ovoce a lipového medu. V chuti nasládlé, uhlazené, ovocně-lipové s jemně pikantním závěrem. Příjemně mazlivé víno.

Svatovavřinecké rosé bylo suché s vůní, v níž se kombinovaly tmavé peckoviny a lesní směs. V chuti zřetelně suché, ovocné s lehkou pecičkovou hořčinou v závěru. Potřebovalo by větší šťavnatost a zakulacenější tělo.

O poznání lepší byl pro mne klaret z Rulandského modrého ve výběru z hroznů. Polosladké víno s jemnou vůní tmavých peckovin. V chuti výrazně nasládlé, zakulacené a uhlazené s dochutí sladkých třešní a višní. K dokonalosti mu chybí výraznější pikantnost a o něco bohatší vůně.

Modrý Portugal v pozdním sběru mne zklamal. Vůně ještě celkem v pořádku (lehce kořenité třešně a višně), chuť však byla kratší, lehce kořenitá s poněkud nepříjemnou hořčinou v závěru. Podle mne rozhodně nepodařený portugal.

Více jsem čekal od moravského Merlotu v pozdním sběru. Již jeho světlá barva malinko varovala. Voněl však hezky po jemně kořenitých tmavých peckovinách. Vínu však chybělo bohatší tělo. Víno suché, ovocné (kompotované třešně višně), ale tenčí s výraznou kyselinou. Minimální zbytkový cukr neslibuje příliš nadějí pro další ležení. Hodně pikantní merlot, který se hodí spíše pro teplé letní večery.

Prapor červených vín zvedlo závěrečné Rulandské modré ve výběru z hroznů. Ve vůni tmavé peckoviny, jemný náznak kůže a stopa kořenitosti. V chuti tmavé třešně a višně, uhlazené, jemně pikantní se špetkou čokolády. Víno patřilo mezi nejlepší z nabídky vinařství. Promítlo se to také v hodnocení „vrcholového týmu”: Aurelius - 8,8 bodu (z 10 možných), Kerner a Rulandské modré klaret - 8,7 b., Rulandské modré, výběr z hroznů - 8,6 b., Děvín - 8,5 b., Ryzlink vlašský 8,3 b., Sylvánské zelené a Svatovavřinecké rosé - 8 b., Merlot - 7,8 b. a Modrý Portugal - 7,3 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý