Na prvním víně jsem opět názorně poznal, jak ošidné je hodnotit to vstupní, bez předchozího „zavínění”. Neuburské 2011, zemské víno s cukernatostí moštu pro jakostní, totiž působilo z počátku jako krátké, v dochuti jsem navíc cítil zvláštní, těžko popsatelný, ale malinko rušivý „štych”. Po skončení degustace jsem toto víno s vinařem dvakrát přechutnal (různé láhve), a svůj názorem jsem musel přehodnotit. Takže: víno mělo čistou, měkce ovocnou vůni. V těle nazrálé ovoce, s jemným závanem minerality, lehce zakulacené s pikantní dochutí, v níž byla takřka nezřetelná stopa pecičkové hořčinky. Svěží, nekomplikované víno!
Další zemské víno (cukernatost moštu 21 °NM), Rulandské bílé v pozdním sběru, mělo velmi vyrovnaný zbytkový cukr a kyselinu (6 g/l - 5,8 g/l). Formálně bylo tedy suché s vůní nazrálých světlých peckovin. Ty byly i v jemně nasládlé chuti. Tělo plnější, až boubelaté, s dostatkem ovocných tónů. Moc pěkný poměr cena/výkon)!
Ryzlink vlašský ze starých keřů ve viniční trati Za humny byl polosuchý. Ve vůni nazrálé ovoce, jemně kořenité s decentní stopou oříšků. V chuti nasládlé, lehce minerální, ovocné s měkce zakulaceným tělem. Závěr byl příjemně pikantní.
Moc se mi líbil kabinetní Müller Thurgau na hranici suchého a polosuchého vína. Vůně ovocné, lehce smetanová. Stejně tak chuť, kde vyniká vyzrálý hrozen. Tělo měkce zakulacené s pikantní dochutí.
Polosuché Rulandské šedé v pozdním sběru bylo ve vůni ovocně-minerální. V chuti nazrálé, zakulacené, rovněž ovocné s minerálním závojem, v závěru jemně pikantní.
Sauvignon ve výběru z hroznů byl polosladký, vůně ovocná, s lehce minerálním kabátkem. Chuť s převahou vyzrálých broskví, nasládlá, lehounce pikantní v plnějším závěru. Sladší, ale velmi zajímavé víno.
Ještě o něco lepší, alespoň pro mne, byla přibližně stejně sladká Pálava ve výběru z hroznů. Nasládlá, ale mimořádné svěží a příjemně aromatická. Ve vůni přezrálý hrozen, světlé ovoce. Chuť měkce ovocná, lehounce muškátová, postupně přechází do jemných sladkých citrusů. Závěr je delikátně pikantní.
Dalším vínem, na kterém jsem si pochutnal (a znovu o tři dny později) bylo Zweigeltrebe rosé. Zemské víno na hranici suchého a polosuchého (7 g/l zbytkového cukru, 5,9 g/l kyselin) s pěknou vůní tmavých peckovin. V chuti rovněž nazrálé třešně a višně s jemnou pecičkou. Delikátní náznak nasládlých tónů, v závěru elegantní pikantnost.
Na zemskou Frankovku byly ve „vrcholovém týmu” dost rozdílné názory. Na „první pití” mi připadala docela příjemná. Ovocná, nekomplikovaná, svěží. Možná trochu teční, ale celkem příjemné pití na léto. Ve vůni jemně kořenité tmavé peckoviny. V chuti třešně a višně, a také náznak povidel. Chuť svěží, poměrně uhlazená s jemně pikantním závěrem. Nic hlubokého, ale čisté víno!
Asi vstřícnější, snad až na tu trochu překvapivě světlou barvu, byl závěrečný Cabernet Sauvignon v pozdním sběru. Ve vůni tmavé ovoce, stopa černého rybízu a papriky. Chuť ovocná (vyzrálé třešně a višně), uhlazená a svěží. Možná trošku lehčí, každopádně v závěru pikantní se stopou černého rybízu.
Je zřejmě, že nejsilnější zbraní Langrova malého vinařství jsou bílá vína. A je jich dostatek na výběr. Tak ještě hodnocení „vrcholového týmu”, který byl s degustací velmi spokojen: Pálava - 9 bodů (z 10 možných), Sauvignon - 8,9 b., Ryzlink vlašský, Müller Thurgau a Cabernet Sauvignon - 8,7 b., Zweigeltrebe rosé - 8,6 b., Frankovka - 8,5 b., Rulandské bílé a Rulandské šedé - 8,4 b. a Neuburské - 7,9 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
