Prvním byl Ryzlink vlašský 2012, suché víno s vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou (6 g/l - 6,1 g/l). Vůně měkce ovocná, rovněž tak chuť (světlé peckoviny, jablkový koláč), která byla jen jemně pikantní. Poněkud nevýrazný, málo svěží „vlašák”, ale díky uhlazenému tělu vhodný na delší pití.
To svým způsobem platí i o následujícím Veltlínském zeleném, opět suchém víně s velmi vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou (5,3 g/l - 5,9 g/l). Ve vůni vyzrálé světlé peckoviny, v uhlazeném těle se smetanovými tóny (téměř osmihodinová macerace) bylo jen málo pikantní. Opět poněkud méně výrazné víno vhodné k delšímu pití.
O něco výraznější byl Müller Thurgau, polosuché víno s nižší kyselinou (4,9 g/l) a zřetelnějším zbytkovým cukrem (7 g/l). Hrozny ze dvou viničních tratí - starší Zelničky a mladší Niva hrbatá - zrály samostatně. Vůně výrazná (vyzrálý hrozen), lehce muškátová s květinovými tóny. Chuť měkce ovocná, lehce zakulacená, nasládlá a jemně pikantní.
Rulandské šedé bylo suché s výraznější kyselinou (7 g/l). Ve vůni malinko tenčí, ale svěží, jemně ovocné s lehkými tóny po kvasnicích. V chuti výraznější, pikantní a ovocné. Víno z čejkovické viniční trati Niva hrbatá bylo 3 měsíce mícháno na jemných kalech. Zatím není ještě zcela připraveno, své lepší časy má teprve před sebou.
Ještě lepší byl pro mne Tramín červený, polosuché víno s cukernatostí moštu na úrovni pěkného pozdního sběru. Vůně téměř klasicky tramínová (růže, bergamotová silice). Chuť spíše lehce muškátová, jemně kořenitá, elegantní a decentně pikantní.
Pokud budu brát v úvahu jen čistě bílá vína, tak nejlepším z nich bylo polosuché Chardonnay s velmi výraznou kyselinou (8,3 g/l). Víno s parametry téměř na úrovni výběru z hroznů nabídlo lákavou vůni citrusů (včetně pomeranče) a jemných tónů bezinkových květů. V chuti šťavnaté, lehce nasládlé s decentním závojem z černého rybízu, černého bezu a jemných citrusů.
Asi nejlepším vínem večera byl pro mne klaret z Rulandského modrého. Suché víno s vyšším zbytkovým cukrem (6,5 g/l) a pěknou vůní jemných tmavých peckovin. V chuti svěží ovocnost, opět třešně a višně, a příjemně pikantní závěr. Hrozny pro víno, které leželo na vinných kalech, pocházely z viniční trati Niva hrbatá.
A chutnalo mi také růžové z odrůdy Modrý Portugal. Ve vůni lehce smetanové jahody. V chuti nejen jahody, ale také tóny malin v lehounkém smetanovém kabátku. Svěží a pikantní závěr přechází do tónů jemných tmavých peckovin.
Klasický Modrý Portugal byl z ročníku 2011. Ve vůni kompotované tmavé peckoviny. Stejně tak v lehčím, jemně zakulaceném a hladším těle. Příjemné letní červené na delší pití.
Moc mi chutnal Dornfelder 2011 s cukernatostí moštu 20 °NM (doslazen na 22 °NM). „Čistá” vůně nazrálého tmavého ovoce v lehce džemovitém stavu. V těle bohatě ovocný (tmavá lesní směs), plný a uhlazený. Pěkná ukázka moravského vína z německé odrůdy Dornfelder.
Na přibližně stejné kvalitativní úrovni bylo závěrečné Rulandské modré 2011. Stejně jako u Dornfelderu byl i u něj doslazen mošt na 22 °NM. Vůně „čistá” a jemná v podobě tmavého ovoce. Také chuť ovocná, uhlazená a jemná s příjemnou dochutí jemně džemovitých tmavých peckovin a lesní směsi. Víno zrálo šest měsíců v použitém bariku.
O neoficiální a definitivní závěr se postaralo bylinná vinná specialita vermutového typu. Sladká a kořenitá tečka za příjemným večerem s čejkovickými víny.
Téměř kompletní „vrcholový tým” vína hodnotil takto: Chardonnay - 9 bodů (z 10 možných), Dornfelder a Rulandské modré klaret - 8,8 b., Modrý Portugal rosé a Rulandské modré - 8,6 b., Tramín červený - 8,5 b., Rulandské šedé - 8,3 b., Modrý Portugal a Müller Thurgau - 8,1 b., Ryzlink vlašský - 7,9 b. a Veltlínské zelené - 7,5 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
