Následoval Ryzlink rýnský 2017 v kabinetním provedení. Rovněž suché víno s vůní světlých peckovin, stopou lipoviny a květního pylu. Chuť ovocně-květinová, lehounce nasládlá, šťavnatá a pikantní, ale možná trošku tenčí. Zatím mladé víno, určitě bude po ležení v láhvi ještě vstřícnější.
Tím je již nyní kabinetní Neuburské 2017, opět suché víno, tentokrát s nižším zbytkovým cukrem (2,6 g/l). Vůně výrazná, ovocně-květinová. Chuť trošku lehčí, jinak identická, v koncovce měkce pikantní.
Možná o chloupek víc se mi líbilo Veltlínské zelené 2017 v pozdním sběru, suché víno s vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou (6 g/l a 5,6 g/l). Vůně ovocná, lehounce kořenitá s náznakem mandlí. Chuť identická, malinko nasládlá s měkce pikantním závěrem. Pěkné víno na delší pití.
Sauvignon 2017 v pozdním sběru měl rovněž vyrovnaný zbytkový cukr a kyselinu, jen na trošku nižší úrovni, což v případě kyseliny (pouze 5,8 g/l) nebylo ideální. Ve vůni ovocný základ, ale pak zřetelné tóny černého rybízu a černého bezu. Stejně tak v zakulacené a lehce nasládlé chuti. Výrazný byl černý bez, bohužel víno bylo díky nízké kyseliny méně živé a pikantní.
O poznání živější, ale i malinko sladší bylo kabinetní Sylvánské zelené 2017 v polosuchém provedení. Vůně jemnější, spíše ovocná se závanem posečené louky. Chuť lehce nasládlá, ovocná se stopou květin. V dochuti bylo víno měkce pikantní.
Chardonnay 2016 v pozdním sběru bylo nejen vyzrálejší, ale také sušší. Velmi vyrovnaný zbytkový cukr a kyselina (6 g/l a 6,3 g/l). Ve vůni vyzrálé světlé ovoce se závanem minerálů a jemnou stopou lískových oříšků. V ovocné, šťavnaté a pikantní chuti byly oříšky o něco zřetelnější. Víno zrálo půl roku ve větším sudu (500 l).
Přiznám se, že jak miluji „vlašáky”, tak jejich sladší podobu rozhodně nemusím. Ochutnávaný Ryzlink vlašský 2017 ve výběru z hroznů byl polosladký, a měl i vyšší alkohol (13,5 %). Ve vůni nazrálé světlé ovoce s lehkým květinovým „štychem”. V chuti výrazně nasládlé světlé ovoce, hodně nazrálé, ale málo pikantní. Pro mne poněkud nudný „vlašák”.
Následovala čtyři vína z modrých odrůd. Nejprve dvě růžová. Prvním byl polosuchý Modrý Portugal rosé 2017, zemské víno s vůní jahodového kompotu. Chuť měkce ovocná, lehce nasládlá, převažovaly lesní plody, hlavně jahody.
Škoda (alespoň pro mne), že Frankovka rosé 2017 v pozdním sběru byla již polosladká. Potěšila mne příjemná vůně kombinující tmavé peckoviny a lesní plody. V plnější a hodně nasládlé chuti bylo víno málo svěží a pikantní.
Příjemně pitelný byl mladý Dornfelder 2017, zemské víno doslazené v moštu, což si vynutila nižší cukernatost hroznů. Ve vůni tmavá lesní směs s jemným závanem vanilky. V identické chuti bylo víno trošku lehčí, měkce pikantní a s lehounkým dotykem vanilky v závěru na patře.
Pro mne jednoznačně nejlepším vínem večera bylo závěrečné Cuvée Martin 2016 v pozdním sběru z odrůd Frankovka a Merlot (50/50). V plné vůni lehounce kořenitá lesní směs. V chuti byly o něco výraznější tmavé peckoviny s delikátní kořenitou stopou. Tělo již poměrně uhlazené a měkce pikantní. Opravdu příjemné moravské červené i na delší trať. Svoji pěknou budoucnost má samozřejmě ještě před sebou.
Pouze dva přítomní členové „vrcholového týmu“ hodnotili vína od Osičků takto: Cuvée Martin 2016 – 8,9 bodu (z 10 možných), Sauvignon 2017, Chardonnay 2016 a Dornfelder – 8,7 b., Veltlínské zelené 2017, Sylvánské zelené 2017, Ryzlink vlašský 2017 a Frankovka 2017 – 8,6 b., Neuburské 2017 – 8,5 b., Müller-Thurgau 2016 – 8,4 b. a Ryzlink rýnský 2017 – 8,3 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
